Článek

Ema seděla na gauči s notebookem na kolenou a čas od času vyhlédla ven na noční oblohu. Ten den byly krásně vidět hvězdy, pootevřeným oknem navíc s čerstvým vzduchem vnikala i hudba z nedaleké vesnice. Měla zapnutou televizi, ale nesledovala ji, byla to jenom kulisa. Dělávala to tak, hlavně, když byla doma sama, ale pustila ji i dnes, kdy měla společnost. Všichni byli zahloubáni do své práce nebo do sledování televize, takže jen tak brouzdala po internetu. Na radaru letadel se přesvědčovala, že kamarádčino letadlo stále letí, prohlížela si svatební šaty a pročítala zajímavé i nezajímavé články na různých blozích.

"Hele, tohle je dost hnusný, pokud je to o tobě..." pronesla náhle Táňa a vytrhla tak Emu ze zajímavého článku.
"Cože? Kdo? To fakt? Napsal článek? Nesleduju ho nijak, ty jo? Co zas napsal?" vyhrkla Ema v rozhořčení mnoho otázek na Eminu adresu.
"Jo, on, napsal článek. Neboj, fakt ho nesleduju, tohle na mě vyskočilo náhodou, ale asi to je nový." Táňa se pokusila odpovědět alespoň na ty otázky, co si stačila zapamatovat.

Mezitím už byla ale Ema dávno na onom blogu a četla ten článek. Byl o ní, to bylo bezpochyby. Bylo jí to tak nějak jasné již za nadpisu. První odstavec přečetla se zdviženým obočím. Jak četla dál mísily se v ní různé pocity, cítila se uražená, v určitých pasážích nevěřila vlastním očím a jen bezděky četla s otevřenou pusou. Chvíli nevěděla jak jinak reagovat než smíchem nad absurdností onoho textu. Textu, který ji měl vykolejit, vyvolat v ní pocity viny, pošpinit ji, urazit, způsobit bolest, srazit znovu na dno a možná mnohem víc.

Článek, který mohl být čitelný snad jen pro ni, sliboval pomstu, pomstu za to, za co nemohla, pomstu za to, že se zachovala tak, jak by se zachovala většina lidí, pomstu za to, že mu dostatečně nenaletěla. Té pomstě se smála. Bylo jí jasné, že ta pomsta by jí měla přinést spoustu bolesti, rány pod pás, kudly do zad, věděla to, vždyť jí to tak popsal. Emě to bylo jedno, počítala s tím a té pomstě se smála.

Smála se té ubohosti. V duchu ho vlastně trochu litovala, že se stále nedokázal nad ten konec povznést. Její další já, které se zrodilo až po onom konci, to já zvané "ex" chtělo ale taky pomstu, a tak se prozatím aspoň smálo. Ema se smála jeho marnému pokusu spolu s Táňou.

Ta bejvalka v ní chtěla hrozně dát světu vědět taky tu její verzi. Měl by si uvědomit, jak moc ublížil on jí, jak hrozné je být pod nátlakem psychického vydírání, jak těžké je procházet si těmi znásobenými úzkostnými stavy. Měl by si uvědomit, jakou apatii a chladnokrevnost vůči němu v ní vypěstoval, že v ní vypěstoval tu pomstychtivou ex, a že takovými články jenom přikládá pod kotel. On o ní sice vydá knihu, ve které jí má v plánu pošpinit. Ona má ale ještě hodně času.

Venku stále svítily hvězdy a hrála hudba. Film pomalu končil a ti, co ho sledovali odešli spát. Zůstala dole s Táňou a smály se všemu možnému. Pročítaly twitter a povídaly si tak živě, jak by ji před měsíci ani nenapadlo. Za jednu věc mu vlastně může být vděčná. Díky tomu, jak hloupě se zachoval, má s Táňou tak dobrý vztah.