vendredi 29 juin 2012

Červen

Je konec června a já koukám na datum posledního příspěvku. Se zděšením zjišťuji, jak dávno to je, co jsem něco napsala. Bylo toho ale tolik. Červen byl pro mě velmi zásadním a nabitým měsícem a to v mnoha směrech.

Tak za prvé. Škola. Ano, je to klišé, ale po 211 zameškaných hodinách se toho zkrátka nahromadí relativně mnoho. A to slovo relativně je relativní. Jsou předměty, kde jsem prakticky o nic nepřišla a pak je tu kupříkladu matika. Ach ta matematika, překvapivě mě i baví, ale mít dva a kousek týdne na dopsání asi pěti písemek, to je o cvokárnu a psychické zhroucení. Jo, asi na sebe mám moc velké nároky, ale i když jsem na všechny látky, ze kterých jsem měla psát, chyběla, nesnesla bych kvůli tomu známku na vysvědčení horší, než jsem si stanovila. Poslední písemku, a zrovna čtvrtletní z látky před půl rokem, jsem psala až čtyři dny po tom, co měli všichni již definitivně uzavřené známky. Nicméně jsem to zvládla a na vysvětčení jsem dostala známku, co jsem doufala.

Dále pak jsem se ještě nevymanila z kolotoče doktorů, a tak jsem podstoupila mnoho kontrol, začala jsem chodit k psycholožce a od včera beru železo na anemii (chudokrevnost).

Ale naštěstí na to všechno nejsem sama. Protože mám někoho, kdo to prožívá se mnou, miluje mě a já jeho, je tu pro mě a já pro něj. Je tak krásné a povzbuzující slyšet z úst milované osoby ta slova, co jsou dnes již skoro klišé, ta slova “miluji tě”. Zvláště, když mi to nikdy nikdo moc neříkal a nedokazoval. A díky tomuto muži jsem šťastnější.

Je konec června a já ho chtěla nějak zhodnotit, nezapomenout na tento měsíc. Do budoucna si dávám předsevzetí psát víc. Vždyť mě to přeci baví.

PS: Mám nové vlasy a děsně mě baví!