dimanche 11 mars 2012

Víc

Dneska jsem si uvědomila, jak důležité je nezapomenout přemýšlet. Jak důležité je i pouhé koukání z okna. Jsme zvyklí, že výsledkem každé činnosti musí být nějaký materiální užitek, požitek. Ale co jednou vynechat materiální prospěch, a jen tak se podívat z okna.

Jen tak sledovat, jak se mění mraky, jak se stromy klátí ve větru a schyluje se k dešti. Zvykli jsme si na počasí nadávat. Žádné počasí se nám nelíbí, nic nám není dost dobré, jednou moc fouká, podruhé moc prší nebo moc svítí slunce. Co se jednou zamyslet a fascinovaně hledět z okna do deště, do větru, do slunce. Vždyť právě tohle inspirovalo tisíce lidí k novým vynálezům, díky tomuhle vznikaly a vznikají umělecká díla.

V dnešním uspěchaném světě, kdy máme den nalajnovaný do poslední minuty, je přeci krásné a osvobozující se jen tak zastavit, třeba i uprostřed pulzující ulice, a jen tak se rozhlédnout, podívat se do slunce a přemýšlet nad osudy kolemjdoucích.

Moc málo se ptáme. Ptát se je nyní známka slabosti. Je to známka toho, že druhý má nad námi navrch, připadáme si malí a ohrožení. Proč ale? Vždyť ptát se je tak přirozené. Malé děti se neustále ptají svých rodičů, ale rodiče se bojí zeptat i sami sebe. Nikdo ale nemůže vědět vše. Dřív se ptali lidé jeden druhého a udržovali tím mezi sebou důvěrné vztahy. Nyní se tajně ptáme Googlu a bojíme se připustit, že něco nevíme, bojíme se, že někdo přijde na to, že jsme se museli zeptat.

Víc se ptejme, víc se smějme, víc přemýšlejme. Vždyť i tohle má v našich životech smysl...

Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire