Nejde přestat

Co skutečně nenávidím jsou okamžiky, kdy nemůžu přestat brečet. Když se to zdá být chvíli v pohodě, ale pak stačí jen malinko a je to tu zase. Takhle celé několik hodin. A pak už si skoro ani nepamatuji, co bylo tím prvotním spouštěčem. Pátrám v paměti, začnu brečet znova. Nekonečný proces, kdy si nedovedu představit, že bych někdy mohla přestat. Kouknu na sebe do zrcadla, zděsím se, možná mi mě samotné přijde líto a začnu brečet ještě víc. Stále. Nejde přestat. A ta bolest hlavy, sevřené hrdlo, žízeň, únava. 

Klid je ten tam...