Ples

V sobotu jsem byla na maturitním plese našich maturantů. Měli dokonalé nástupy, byly nádherné. Skutečně. Jen to celé mělo jednu nepopiratelnou vadu.

Muži přeskočí, ale pro nás ženy na vysokých podpatcích bylo to víc jak hodinové stání na schodech a sledování nástupů naprosto k nevydržení. Touha sednout si a shodit boty byla s každou minutou větší a větší.

Chůze v naprostém pořádku, pak i tanec byl skvělý a tančila jsem rock'n'roll, který jsem se právě naučila, s naprostou jistotou a bez bolesti. Ale to stání na začátku zatnulo do mých nohou dýky, jejichž bolest se postupně stupňovala.

Nevadí. Moje blbost. Už nikdy takové podpatky! Ale víte jak, ony jsou tak krásné a já jsem v nich tak krásná, příště to podstoupím určitě zase.

Prakticky až na plese jsem si uvědomila jakou nespornou výhodu mají v tomto ohledu silnější postavy. S kamarádkou jsme se rozhodly, že budeme pít víno, příšerné ale bylo, že již po druhém loku jsem ho v sobě cítila. Asi to bylo hodně i tím, že to bylo zrovna víno a i ta atmosféra udělala hodně, ale tohle jsem nečekala. Ale s mojí muší vahou, co jsem taky mohla čekat? Tak jsem vypila jen dvě skleničky a zbytek večera jsem pila jen džus. Což bohatě stačilo, protože ke konci večera si mnozí mysleli, že jsem opilá, za což ovšem mohly moje boty, kterým tímto mockrát děkuji za zkaženou pověst.

Na začátku plesu jsem měla trochu strach, že si ani nezatančím. Ten jsem překonala a přes klamný nezájem tanečních partnerů jsem se naučila žádat o tanec. Všechny moje pokusy vyšly, nikdo neodmítl. Dokonce jsme si ve všech případech i hezky popovídali. Docela mi stouplo sebevědomí. Ale stejně nedokážu pochopit, proč kluci přestali říkat to sousloví: "Smím prosit?"

Je to děsná škoda, že si kluci pomalu zvykli na to, že se nemusí o nic snažit, že stačí počkat a žena přijde sama a nestojí ho to žádnou námahu. To je ale špatně. My ženy prostě chceme být dobýváni, chceme mít pocit, že je o nás zájem, chceme vědět, že nás najdete a požádáte nás třeba o tanec. To vás ani nic nestojí, jen tu počáteční nejistotu a strach z odmítnutí, ale jste přeci chlapi ne? To byste měli zvládnout. Dokázali jste to několik století, proč jste to teď zapomněli?

A tak jsem dotančila šestý tanec, dopila miliontý pomerančový džus a byl čas aby dvě popelky na svých bolavých nohou odtančily hezky k autu. Odbila půlnoc a my byly hezky ve své komnatě.