222 222

Dnešní ráno probíhalo normálně, relativně normálně. Vzbudit se, obléknout se, učesat se, vyčistit si zuby, nalíčit se. Pak obvykle následuje snídaně. Místo ní, na mě ale čekal vzkaz, že k doktorce je dobré jít nalačno. Vypila jsem tedy svůj hrnek černého čaje a pomyslela si, že ten den nějak hezky začíná.

Jakmile jsme odvozili všechny, kam potřebují, jeli jsme tam, kam jsem dneska měla namířeno. Obvykle to bývá do školy. Dneska ne. Dneska jsme jeli k doktorce. Byli jsme tam brzo, a tak jsme zůstali chvíli v autě, táta usnul a já se bavila krásným číslem počtu ujetých kilometrů: 222 222km, to je hezké ne?

Je sedm hodin, deset minut. Vcházíme do čekárny, jsme první, přichází sestřička s úsměvem na rtech a ptá se na mé zdraví. Nevím, co mám odpovědět. Vcházím do ordinace. Doktorka je rodinná známá, tak se vřele přivítáme a povídáme, co je nového. Konečně se dostáváme k věci. Není nadšena mým popisem problému: "Nějak se poslední dobou necítím dobře, je mi nevolno, na omdlení je mi také častěji. O Vánocích jsem byla nemocná, zvracela jsem a bylo mi skutečně zle. Větší problémy s tlakem mám už několik měsíců." Ano, skutečně není mým popisem nadšena, ale uznává, že není asi něco v pořádku.

"Sestři! Uděláme kompletní vyšetření a laboratoř."

Jdu na váhu: mám málo.
Jdu se měřit: 170.
Tlak: "Je z nás asi ve stresu, má dnes normální. 120 na 70."
Přichází dýchání: "Sundej si tričko. Zhluboka nadechnout. Nedýchat. Můžeš dýchat." Dodávám: "Jo, a taky se mi poslední dobou špatně dýchá.", nadšení paní doktorky roste.
Prohmatává mě, nic nenachází.
"Sestři, uděláme odběr."
Proč ne, říkám si. To mi problém nedělá. Ale moje žíly na pravé ruce měly jiný názor. Přes usilovnou snahu sestřičky, z mé pravé ruky nedostala ani kapku. Ale bolelo to jako čert, a to něco vydržím.
Jehlu bere paní doktorka a napichuje levou. Ta kupodivu funguje. Paní doktorka má poté pocit, že mě to nutně muselo bolet. Bere mě za ruku a vtipkuje: "Kdyby tě takhle držel nějaký chlapec, to by tlak letěl nahoru, co?"
Supr. Fakt mám náladu na vtipkování na můj účet.
"Zítra budou výsledky z laboratoře. Pak vám napíšu doporučení na vyšetření srdce v Hradci. Teď se ještě stavte na ultrazvuku."

Poliklinika. Ultrazvuk. Doktorka? Naše sousedka. Normálně se po objednání čeká tak dva týdny, my šli okamžitě. Jaké to štěstí. Po popřání štastného nového roku a probrání všech růstových problémů jejích synů s mým tátou se konečně dostáváme ke mě. Lehám si, gel na břiše skutečně studí a já zase slyším ty známé fráze: "Zhluboka nadechnout. Nedýchat... Dýchejte si." Nic nenašla. A ne, těhotná skutečně nejsem, jak se mě dnes často ptali moji kamarádi.

Odvážíme zprávu paní doktorce. Zítra bych se u ní měla stavit pro výsledky z laboratoře. A pak mě čeká vyšetření srdce a možná sonda do žaludku. Jo fakt moc se na to těším... :(