Ano, jasně, proč ne? Proč stále nebýt doma, vždyť je tady taková zábava. Ono je vůbec taková zábava pořád nemluvit. Nechodit mezi lidi, jen být doma, sama, nudit se, nemít co na práci, jen ležet a brouzdat po internetu. Může to znít i hezky, ale jenom chvíli, tak den, ale tak dlouho? Od soboty! A zítra taky nikam nemůžu, a to jsem se tak těšila na španělštinu. A chtěla jsem seknout s deskriptívou. To budu zase moct udělat až za týden, achjo. A ještě ke všemu jsem ze záhadných důvodů najednou smutná, nevím proč, asi z toho, jak jsem sama a nikomu vlastně ani nevadí, že nemocná jsem. To mě hrozně mrzí, že se o mě nikdo nestará. Fakt mě to mrzí.
A teď když si to tak zpětně čtu, tak si přijdu jako malá puberťačka. Jak hluboko člověk klesá, když je vlastně nešťastný?
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire