Přijela jsem s úlovky domů a rozhodla jsem se být vzornou dcerou, a tak za mamčiny a tátovi nepřítomnosti jsem se jala uklidit tak, aby jsme pak mohli přivítat návštěvu. Nic snadného, ale povedlo se, mamka měla radost, já měla radost, že mamka má radost, a tak jsme všichni měli radost. Jako bonus jsem ještě zabalila dárky, co jsem koupila.
Odbila sedmá hodina večerní a ozval se zvonek. Jsou přesní pomyslela jsem si s trochou smíchu v duchu. Přijela teta se svým novým klukem, kterého nám přijela slavnostně představit. Začal okamžik, který ze srdce nesnáším, přivítání. To samo o sobě není špatné s lidmi, které znáte, vídáte je, apod., ale něco úplně jiného je to s člověkem, kterého vidíte poprvé v životě, nevíte, jak s ním máte mluvit, on vás pozdraví "Ahoj", vy jeho "Dobrý den" a je to vůbec takové podivné. No nicméně první dojem na nás udělal kladný a mě se zdálo, že to bude fajn kluk. A taky byl. Je skutečně milý a k tetě se perfektně hodí. Večer ubíhal, už bylo po grilování, po předání darů, po přípitku tetiným milovaným šampaňským, a večer ubíhal, povídalo se, ... Byl to příjemný večer. Snad to tetě s jejím novým klukem vydrží a snad se i vezmou, nechci ale předbíhat nebo něco zakřiknout.
Dnes, dnes je sobota, měli jsme jet na nějaké slavnosti někam, ale nejeli jsme kvůli počasí. Jsem doma sama, nevím, kde jsou všichni, vstala jsem, uklidila jsem (ty jo sama sebe děsím, takhle jsem nikdy neuklízela! :D ), píšu článek, a nikdo nikde. Je to zvláštní a dnešek bude asi celý zvláštní. Snad se mi aspoň podaří se značnou dávkou pomoci mého drahého tatínka můj notebook odvirovat.
Aucun commentaire:
Enregistrer un commentaire