Program...

Tak, skutečně mám zavirovanej počítač, skutečně nenávidím facebook a skutečně doufám, že nepříjdu o všechna data. No každopádně uzdravit ho, mě příjde na pěkných pár (asi 8) hodin práce, a to jen, když všechno půjde dobře. Ale tak to nevadí, to se stane, s tím se dá vyrovnat. Jen je nepříjemné, že nemám přístup k internetu, sedím u domácího počítače, kam se zase jen tak nedostanu :D

Včera byl skvělý den, byl velmi plnný svým způsobem, ale bylo to fajn. Dopoledne jsem se hroutila nad viry, ale hned odpoledne jsem jela do Chrudimi, kde jsem se měla sejít s tetou a s mamkou a jít tetě vybrat brýle. To jsme zvládly celkem rychle a zbylo nám tak hodně času na to, abychom mohli zajít někam do kavárny a všechno pořádně žensky probrat. To bylo fakt super.

Pak jak jsem přijela domů, zase jsem vyrazila pryč. Jeli jsme pro moje milované lyže, které už byly seservisované a já si je tak mohla odvést. Od včerejška jsem tak kompletně připravená na svah. Jak já se těším, až bude sníh.

Ale to už byl večer, večeře, pak osm hodin a ejhle, kdo to nezvoní u branky. Zbytek mojí rodiny tzn. strejda a sestřenice s mojí malou neteří v Bratislavy a druhá sestřenice, která je teď ve Švédsku. Bylo to úžasné, druhou sestřenici jsem totiž neviděla šest let! Tak jsme se přivítali a šli ještě s bráchou ven. Nevěřili byste kolik se toho za těch šest let změnilo. Se setměním jsme se vrátili a povídali doma.

A najednou byla půlnoc a moje drahá rodina se vydala opět na cestu, vyjeli zpět do Bratislavy. Obdivuji je, protože tenhle měsíc stěhovali moji sestřenici z Londýna do Uppsaly ve Švédsku, asi před třemi dny byly ještě ve Švédsku, včera byli v Praze a přes Chrudim se vraceli (no dobrá, je to docela zajížďka) do Bratislavy a to celé absolvovali s půlroční neteří. Dnes tipuji to na třetí hodinu ranní už byli doma. Obdivuhodné.

No nic, teď se jdu rychle nasnídat a obléknout se, abych stihla autobus v deset, abych v jedenáct byla v Pardubicích, nakoupit tetě dárky k narozeninám.