jeudi 21 juillet 2011

Déšť...

Déšť, dážď, la pluie, rain, regen, lluvia, regn, pioggia, ...

Je mnoho slov, které vyjadřují jen jedno. Déšť. Někdo ho má rád, někdo ne. Osobně si myslím, že se v poslední době v naší zemi stal takovým strašákem. Když už totiž zaprší, tak pořádně, rozvodní se řeky, vyplaví to nějakou vesnici na Vysočině, v Jižních Čechách nebo na Moravě. Přitom déšť je tak krásný jev, když se teda nebavíme o extrémech. Jak sám od sebe, zadarmo smyje ze všeho prach

Dobře dneska prší trochu moc, a mě taky moc nebavilo koukat ven na jezero a dumat nad tím, za jak dlouho přeteče. Dobrá dneska jsme sousedy nevytopili, snad zítra taky ne, snad nám stále půjde elektřina a nepoteče nám pod okny. Ale ono to je hezké poslouchat ten děsivý vítr a narážející kapky do mého okna. Nevím, ale když tady tak děsivě prší, tak mám vždycky strach jít ven, mám pocit, že jsem tak nějak oddělená od vnějšího dění, jsem tu jako v ochranné kleci.

Déšť je zvláštní, fascinuje mě i děsí.

Můj úplně první deštník. Byl (je) to nejlepší a nejkvalitnější deštník, jaký jsem kdy měla!



Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire