jeudi 26 mai 2011

Čtvrteční odpoledne...

Hrozně ráda kreslím, ale to už asi víte... proto taky chodím už od asi třetí třídy na výtvarku do ZUŠky. Jasně, když jsme byli malí, tak jsme všichni poctivě dvě a půl hodiny kreslili, ale znáte to, s přibývajícím věkem přibývají témata, která se nutně musí probrat, a když se s nějakým zajímavým vyprávěním přidá i paní učitelka, je to jasný, dneska se toho prostě moc nenamaluje... Ale i přes to nám pod rukama vznikají často hezké výtvory jak plošné tak i plastické, třeba takové šaty (mimochodem těmi se dá "zabít" i pár měsíců :D).

Dnes zrovna jsme toho taky moc nenakreslili, vrcholí totiž přípravy na výstavu, jejíž vernisáž se koná příští čtvrtek od pěti hodin odpoledne ve výstavní síni Regionálního muzea v Chrudimi a srdečně vás na ni tímto zvu. 

Ono to taky není jen tak. Obrázky na něčem musí vyset, a tak jsem dnešní podstatnou část hodiny strávila měřením kartonu na délku 2,4 metru a lepením fotografií. Následovalo konečné vybírání našich "děl" a případně potřebné úpravy (to byste neřekli jaké obrovské chyby se na obrázcích takhle narychlo najdou - tu je špatně židle, tu chybí stín, tu je ta láhev prostě nějak špatně, atp.). Potřebné je také rozklíčování autora, což je někdy docela velký oříšek, zvláště pak, když jsme v jedné třídě tři Adély a dvě máme dokonce stejné iniciály. Nakonec z tohoto vybírání vzešlo, že bych měla mít na výstavě tři obrázky - černobílé bílé zátiší temperou, studii židle s dekoracemi a na závěr trochu abstraktní věc větších rozměrů. Uvidíme, co tam nakonec bude vyset...

I když se čtvrteční odpoledne často zvrtává do debatního kroužku (zvláště pak se vzrůstajícím počtem účastníků autoškoly a budoucích maturantů), čtvrtky miluju a na výtvarku se velmi těším. Ať už na to kreslení nebo jen na pěkné pokecání.

Nějaké výtvory pod taktovkou paní učitelky Laburdové z minulých let:

Musím se přiznat, že tento obrázek mi dal skutečně zabrat a  jeho provedení v žádném případě nebylo otázkou chvilky. Zabral mi minimálně měsíc a na konci už jsem skutečně z věčného stříhání a lepení proužků šílela. Ale co jsem si vymyslela...

Nevím do jaké míry je tohle povedené, ale kreslení u stojanu mě začalo docela bavit...

Nevím jak okomentovat tohle... snad jen škoda, že nevím, co to znamená :D

Tenhle obrázek je sice starší, velmi se mi ale líbí, je to jeden z mých nejpovedenějších portrétů myslím...

Nakonec něco z minulé výstavy... Pokud byste se mě zeptali jak mě tohle napadlo, skutečně nevím... :D


Aucun commentaire:

Enregistrer un commentaire